Adaptace v mateřské škole

 

Způsoby přípravy dítěte na školku

            ►  číst příběhy, jejichž hrdinové chodí do školky.

►  mluvit o školce se známým dítětem, které do školky chodí rádo.

►  rodičů mohou vyprávět o tom, jaké to bylo, když do školky chodili oni.

►  seznamovat dítě s výhodami školky – mnoho nových kamarádů, zajímavá zábava, písničky, básničky.

►  informovat dítě o tom, proč bude do školky chodit (např. protože maminka musí jít do práce a rodiče se rozhodli, že ve školce bude mít dítě nejlepší péči; některé děti přijímají argument, že maminka chodí do práce, tatínek chodí do práce, a dítě má tedy také svou práci, tj. školku).

►  Seznámit dítě se školkou – prohlídnout si třídu, hračky, krátký kontakt s budoucí paní učitelkou a dětmi, domluvení plánu dne z předškolních zvyků.

►  společný nákup nebo příprava věcí, které dítě bude ve školce potřebovat.

►  trénink samoobsluhy! Doposud to bylo tak, že matka znala potřeby dítěte lépe než ono samo, reagovala nejen na jeho slova, ale i třeba na jeho gesta. V nové situaci může mít dítě často problém vyjádřit své potřeby, proto je důležité, aby to umělo (alespoň umělo poprosit a vyjádřit, co potřebuje, aby tyto potřeby mohlo uspokojit). Samostatné děti se adaptují daleko snadněji než děti závislé na rodičích.

První dny ve školce

►  dát dětem do kapsy fotku rodičů a do ruky oblíbenou hračku.

► vyprat peřinky a ručníčky doma v pracím prostředku, na který jsou děti zvyklé a cítí z nich domov. Přispívá to k uklidnění jejich psychiky. Taktéž plyšová hračka, kterou může případně celý den mačkat u sebe v náručí.

►  do školky může chodit se známým dítětem, které chodí do stejné školky a chodí tam rádo.

►  říci dítěti, kdy a kdo pro něho přijde, ujistit jej o rodičovské lásce a o tom, že ve školce nezůstane do noci, ale že ho určitě jeden z naší rodiny vyzvedne.

►  rozloučit se s dítětem už na chodbě, to umožní se obejmout bez svědků a dát si pusinku. Rozloučení na chodbě je důležité i pro ostatní děti, které už jsou samy ve třídě.

►  přijít pro dítě přesně a dát mu malý dárek při příležitosti, že se stalo předškolákem.

►  pochválit dítě za jeho schopnost a dovednost sám si poradit v každé situaci. Pokud dítě hodně plakalo, říct mu, že všichni lidé jsou trochu nervózní z toho dělat něco poprvé a bojí se toho, ale po několika dnech se cítí jistě – a tak to bude i s ním.

Zvládla jsem to aneb svědectví jiných maminek

►  první měsíc jsem dítě vyzvedávala hned po obědě.

►  neodtrhávala jsem dítě od sebe násilím, ale klidně jsem mu vše vysvětlovala, občas to trvalo velmi dlouho. Příště šlo do třídy s učitelkou a potom mi ještě mávalo z okna (se slzami v očích).

►  prosila jsem paní učitelku, aby mu na začátku dne dala zajímavou hračku, knížku atp.

►  zpočátku jsem dítěti dovolovala si s sebou do školky brát vlastní hračky. Teprve až se nějaká ztratila, byla to příležitost k vysvětlení, že vlastní hračky se do školky neberou.

►  nikdy jsem se nechodila do školky koukat na to, co tam mé děti dělají.

►  snažili jsme se hodně mluvit o tom, co se ve školce dělo, přičemž jsem vždycky vyjadřovala svůj obdiv: „jé, vy se v té školce máte tak dobře!”.

►  vždy je potřeba dodržovat sliby!

Co by rodiče dělat neměli 

►  školkou dítě strašit („Jen počkej, však tě paní učitelka ve školce pořádku naučí!”).

►  nahlížet po rozloučení do třídy pro kontrolu, jestli si dítě hraje.

►  vzdávat se! Vzrušovat se slzami, dupáním své ratolesti, projevovat své pocity nervozity, zneklidnění nebo podráždění.

►  mluvit s vychovatelkou v přítomnosti dítěte o jeho chování, zvláště pak o tom negativním.

►  prosit učitelku o to, aby dítě od rodiče „odtrhla” a vzala dítě do třídy.

 

(Informace shrnuté ze zkušeností rodičů a učitelů a z publikací)